Již v počátcích křesťanství působily hroby Ježíše Krista a jeho apoštolů na věřící velmi velkou přitažlivou silou. Křesťané věří, že je Bůh na těchto místech zvláštním způsobem přítomen. Proto putují odedávna do Jeruzaléma na místo umučení a vzkříšení Krista a do Říma ke hrobům apoštolů Petra a Pavla.

V roce 813 objevil jeden poustevník ve Španělsku na poli osvětleném hvězdami (Campus stella) hrob apoštola Jakuba Staršího (španělsky: Santiago el Mayor). Na tomto místě bylo krátce poté postaveno město, které bylo nazváno Santiago de Compostela. V 11. a 12. st. se toto místo stalo jedním ze tří nejoblíbenějších poutních cílů křesťanů. Během dalších století vznikly nespočetné cesty celou Evropou a na nich i mnohá zařízení, která se o poutníky během cesty starala. Svědky těchto časů jsou špitály, hospice, kostely a kaple. I když bylo takové putování dlouho v zapomnění, zažívá v dnešní době renesanci.

Na mnoha místech vznikají tradiční poutní stezky. Dnes už opět protínají celou Evropu jako říční délta a vedou poutníky k jejímu ústí, hrobu svatého Jakuba ve španělském Santiago de Compostela.